Německý slovosled: pravidlo V2 a sloveso na konci
Nejdůležitější pravidlo německé věty: v oznamovací větě stojí časované sloveso vždy na 2. místě. Na 1. místě může být podmět, ale i čas, místo nebo předmět – sloveso se z druhého místa nehne.
1. Základní věta
Ich lerne heute Deutsch.
Učím se dnes německy.
Učím se dnes německy.
2. Inverze – na 1. místě je něco jiného než podmět
Když větu začnete časem nebo místem, podmět se přesune až za sloveso.
Heute lerne ich Deutsch.
Dnes se učím německy. (sloveso „lerne“ zůstává na 2. místě)
Dnes se učím německy. (sloveso „lerne“ zůstává na 2. místě)
3. Dvě slovesa – druhé jde na konec
U způsobových sloves (können, wollen, müssen…) a v minulém čase stojí na 2. místě časované sloveso a infinitiv nebo příčestí jde úplně na konec věty.
Ich kann heute nicht kommen.
Dnes nemůžu přijít.
Ich habe gestern Deutsch gelernt.
Včera jsem se učil(a) německy.
Dnes nemůžu přijít.
Ich habe gestern Deutsch gelernt.
Včera jsem se učil(a) německy.
4. Vedlejší věta – sloveso na konci
Po spojkách jako weil, dass, wenn, ob jde časované sloveso na úplný konec vedlejší věty.
Ich lerne Deutsch, weil ich in Wien arbeite.
Učím se německy, protože pracuji ve Vídni.
Učím se německy, protože pracuji ve Vídni.
5. Otázka
V otázce bez tázacího slova je sloveso na 1. místě, s tázacím slovem (wo, wann, warum…) na 2. místě.
Kommst du morgen? Přijdeš zítra?
Wann kommst du? Kdy přijdeš?
Wann kommst du? Kdy přijdeš?
V aplikaci SrmaLingua tohle všechno trénujete skládáním vět z barevných bloků – bez psaní na klávesnici.